Nic si nenamlouvejme. Ať se na nás z médií i veřejných tribun valí sebehojnější zvěsti o tom, jak se v současnosti máme skvěle, není tomu až docela tak. Protože makroekonomická data neznamenají ani v tom nejlepším případě, že si žijí všichni v blahobytu. I za té nejlepší ekonomické situace existují lidé, kteří jsou v dobrém smyslu toho slova sociálně slabí, tedy chudí, dost možná přímo jako kostelní myši. A takovým není věru co závidět.
Představte si, jak jenom byste se cítili, kdybyste byli na jejich místě. Kdyby doma nebyl ani kousek jídla a ani koruna, za kterou by se toto dalo někde pořídit. A kdyby ani nebyly vyhlídky na to, že se v nejbližší době všechno obrátí k lepšímu nebo alespoň snesitelnějšímu. Neradostná představa, že?
A co mají asi dělat ti, pro koho to není představa, ale každodenní realita? Kteří třeba sedí doma ve svém nuzně vybaveném bytě nebo pozvolna se bortícím domě a nemají nic? A přitom potřebují aspoň to nejnutnější, čeho se jim rovněž nedostává.
Co mají počít?
Vím, že je to těžko k uvěření, ale mám pro ně i jednu dobrou zvěst. A sice tu, že se na rozdíl od některých mých předků přece jenom nemají zase až tak zle. Protože mají onu zmíněnou střechu nad hlavou, a dokud mají aspoň tu… mohou si dovolit pořídit u nějaké nebankovní společnosti americkou hypotéku. Což je snadné a rychlé řešení, jak si k nějakým penězům přijít. Podmínky takové hypotéky totiž nejsou nikterak přísné, člověk dostane peníze bez jakýchkoliv problémů a může tak zařídit vše, co k životu nezbytně potřebuje, a případně i leccos navrch. A na oplátku musí akceptovat jediné – a to to, že se jedná o půjčku a takto získané peníze bude nutno podle dohody v pořádku vrátit, až nadejde čas.
Což je ale opět lepší než to, v čem žili naši předci. Protože ti tu možnost neměli, i když se později dožili šťastných zítřků, za nichž by takovou půjčku dokázali hravě splatit.